Je to jednoduché

Neděle v 11:19 | Cynické Povidlo |  Téma týdne
Hm, všichni se vzbudí, ale Slunce nikde. Myslím, že je zcela jasné, co se stane. Lidi, kteří viděli předpověď počasí a čas, kdy má Slunce vyjít okamžitě s problémem seznámí sousedy. Síť drbů a spekulací pokryje celý svět. Jenže. Celé lidstvo si bude jen stěžovat a svádět na ostatní, nikdo se problém nepokusí vyřešit. Nezáleží na tom, zda se další den slunce objeví nebo ne. Na Zemi už nezbyde nikdo, kdo by se z toho mohl radovat. The end.
 

Oblíbenost a frajírci

12. března 2017 v 11:24 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Hele, chceš vidět, co umím? Je tu rozdíl mezi předváděním se a obyčejným...no, prostě něčím. Lidi, co mají potřebu se předvádět a frajeřit, si dost možná něco kompenzujou nebo jsou jenom hloupí a potřebují si vydobít pozornost. Stává se bohužel, že se jen tito lidé mohou normálně zařadit do kolektivu. Anebo dokonce můžeme najít celé skupiny těchto namyšlených šampónků. A tihle krutí rappeři pak často ostatním velmi specifickým způsobem "vyčítají", že nejsou jako oni.

Ale vysmívat se někomu vlastně za cokoliv je blbost. Naše tělo a mysl je naše volba. Je to jako náš názor, a ten se přece taky může svobodně vyjádřit. Jenže posměšky a urážky tvoří základ těchto komunit. Dřív jich ale byly jen malé skupinky, dnes se karta obrátila. Malé skupiny inteligentních lidí tonou v moři debilty.

Tenhle blog je vlastně jeden velký důkaz o tom, jak civilizace spšje k záhubě, za kterou si bude moci sama.

Tohle je vražda!

11. března 2017 v 13:08 | Cynické Povidlo |  Internetový bizár
Myslím, že moje dětství právě skončilo. Protože to, čeho jsou lidé schopní, by vás opravdu mohlo dohnat k slzám. Teď tématu. Nějací tři spratci v Jihlavě ukamenovali a zabili jednoho plameňáka v zoo, další dva zranili. A tohle vás odrovná; bylo jim 5, 6 a 8 let. Kde na tohle přišli? Policie je naštěstí dopadla. Ukázalo se, že za vraždu zvířete ani necítili žádnou zodpovědnost. Buď jsou psychopati, nebo jsou prostě blbí.

Zabít člověka se trestá, tak doufám, že stejně to bude i s vraždou bezmocného (a poměrně drahého) zvířete. A pak kdo je tu zvíře. Někdy si říkám, že lidstvo ani žádný meteorit nepotřebuje, klidně se zlikviduje se samo.
 


Stres a vnitřní aura

11. března 2017 v 11:29 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Protože stres jejednoznačně součást našich životů, lidé už jsou z něj pěkně zoufalí. A všichni si kladou jednu a tu samou otázku. Jak se ho mám sakra zbavit? Podle mě stejně žádný efektivní a jednoduchý způso není. To by na něho už dávno někdo přišel, no ne? Jediná možná cesta je likvidace stresoru, ale asi těžko uškrtíte učitele nebo jednoho z rodičů. Heh.

Pak jsou tu věci jako hudba nebo marihuana, které stres a problémy neničí, ale jen oddalují nebo vytlačují z mysli. Je to jako návštěva zábavního centra. Těch pár hodin vás vynese do nebes, a pak...jede se domů, následuje škola, povinnosti. A, světe div se, stres. Ta svině je všude.

Možná právě kvůli bezmoci v ohledu likvidace stresu se mnozí obrací na poněkud, eh, zvláštní metody. Meditace, nacházení svojí vnitřní aury, zářící světlo duše a blablabla. to fakt? Já nevim, ale nosit nějakej kus šutru v náprsní kapse mi přijde trochu divný. Musí se ale nechat, že meditace zvyšuje pravděpodobnost lucidního snění.

V životě je spousta snad neřešitelných problémů. Stres je rozhodně jedním z nich. A bojovat s ním musí každý svým individuálním způsobem. Já třeba než abych seděl v rohu, cucal si palec a rval si vlasy, tak si píšu na svůj stupidní blog o něčem, čemu vůbec nerozumím. To nedělejte, z lidí to dělá pitomce.

Není to čínský jídlo

9. března 2017 v 18:27 | Cynické Povidlo |  Téma týdne
Quo vadis. Ač to tak zní, není to jídlo. Můžete s tím ale frajeřit před kámošema, že umíte latinsky.

Kam kráčíš? Na tohle není vhodné říct něco jako: Nakoupit do Lidlu. Ok? Je to myšleno obrazně. Jo a taky je to kniha. Nebudu tu polemizovat o smyslu života a tak, jako vždycky to vemu laicky a z hlavy.

NIkdo z nás to neví, může jenom hádat. Takže sen stát se teoretickým fyzikem může být lehce přejet popelářským autem. Upřímně, mezi ty nejabsurdější sny patří profesionální sportovec, prezident nebo noční hlídač v muzeu květináčů.

Jenže primárně bychom se měli do háje snažit nebýt úplní pitomci. Svět by pak byl hezčí místo. Úplně cítím, jak se ze mě stává až moc potitivní jednorožec prdící duhu.

Vzor jako smysl života

9. března 2017 v 18:19 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Je tu můj hvězdný comeback, ke kterému mě motivoval/a aoutor/ka blogu Tak nic. Takže díky za to, a jdem na to.

Snad každý má svůj vzor. Jenže je to vždycky dobrý? No, na rovinu, ne. Když chcete být jako váš celoživotní vzor, slepě ho následujete, tak vlastně už ani nemáte svobodnou vůli. Jako, je to vaše chyba.

Bacha, nebuďme zas blbí, je tu rozdíl mezi vzorem a hrdinou. Hrdina je prostě váš oblíbenec, jenže vzor jste opravdu schopni slepě následovat. Můžete mít rádi Jokera, ale řekl bych, že lidi nezabíjíte.

A teď k tomu prolbému. Lidi jsou horší a horší. To je sice hrozně smutný, ale bacha, aby se z vašeho největšího vzoru nestal feťák a magor. Prostě hodnoťte věci objektivně.

Nezaručuju pravidelnost článků, takže se nebojte mi dát vědět, jestli chcete, abych ve své tvorbě pokračoval. Čus.

Kašlem na emoce!

4. února 2017 v 18:35 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Nezdá se vám, že se čím dál tím víc začínáme podobat robotům? Samozřejmě pouze za předpokladu, že to jsou takové plechové bezduché krabice, jak to známe z filmů. Proč se ale emoce stávají přítěží? Tvrdě pracujete za mizerný plat, jednou projevíte své emoce, tedy vztek, a bum! Máte padáka.

Když ale skryjete pocity, lidé hůř odhalí zda lžete, podvádíte, či klamete. Budou ve vás špatně číst a nebudou schopni předpokládat vaše další kroky. Takže, jako snad vše, má i tohle dvě stránky. Až na bezdůvodné zabíjení lidí. A koťátek. Co furt mám s těma koťátkama?! Jinak jsem chtěl říct, že vás to učiní, řekněme, nevyzpytatelnými.

Chci říct, že dnes se bez tohohle občasného robotování (co jsem to zas vymyslel?) obejdete docela špatně. Ale taky nebuďte úplní idioti, ano? Díky.

Škola zabiják

1. února 2017 v 18:25 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Ať už je konec! Tohle jsem si neříkal jen při sledování filmu Matkou v šestnácti v občance, ale také při skoro úplně každé jiné hodině. Matika? Odstup satane! Fyzika? Jen to ne! Latina? UÁÁÁ! Dobře. Samozřejmě jsou tu i jiné, dobré předměty. Většina lidí má přece ráda tělák, výtvarku a tak, ne? Často ale záleží na učiteli. Radši byste mladšího týpka, co zrovna dostudoval, ještě ho tohle povolání úplně nezničilo a má rád děti, nebo nějákou čarodějnici s praktikami z předminulého století a trojitou bradou? Ideální učitel se hledá opravdu těžce. Bohužel vymírají.

Nevim, jak vy, ale já mám pár věcí, co ve škole říkám fakt často.
Kde teď jsme?
Co je na oběd?
K čemu mi tohle jako bude?
Jak se to počítá?
Co to vlastně teď děláme?
A toto jako udělala jak?
Máte s sebou někdo střelnou zbraň?
Dobře, to poslední byla možná kapičku nadsázka.

Ideální rozvržení týdne by podle mě mělo vypadat asi tak, že čtyři nebo tři dny je škola, možná i míň, zbytek samozřejmě víkend. Víc prázdin a ať jsou delší. A taky chci umět prdět duhu.

Stejně nechápu, proč se učit takový nepraktický debiloviny, když je beztak v životě nevyužijem. Tomu se dá jednodušše vyhnout tak, že se zaměření vybere o něco dřiv. Prostě si vezmete nějaký počet předmětů, nejmíň tak pět, možná šest, které si v průběhu můžete změnit. Chytré, isn't it?

Stejně nikdo školu nemá rád a nejradši by tu svini vypálil do základů. Třeba jednou...

Nuda může zabíjet

31. ledna 2017 v 19:05 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Samozřejmě, nuda je normální. A častá. A nepříjemná. Děláme, co můžeme, abychom se jí vyhnuli. Hrajeme si s rukama, mačkáme propisku, nebo jiným způsobem neskutečně otravujeme ostatní. Ale co když by tu byl někdo, kdo se nudu pokusí zahnat trochu radikálnějším způsobem. Jakým? Buďto je to něco mírumilovného, třeba extrémní sporty, čímž neohrožuje své okolí, ale jen sebe. Anebo tomu člověku prostě přeskočí, a z nudy začne zabíjet koťátka. Nebo lidi. Ale koťátka jsou, řekl bych, oněco roztomilejší.

Samozřejmě, ne každý z nudy zabíjí zvířata. Pořád si ještě může udělat domácí úkoly. Ale co to plácám, to už radši hromadné upálení morčat.

Pesimismus jako obrana proti iluzím

30. ledna 2017 v 17:35 | Cynické Povidlo |  Téma týdne
Optimismus je vlastně jen veselý způsob nalhávání si něčeho. A protože být realistou může být, ač se to nezdá, poněkud obtížné, jeví se jako nejlepší volba právě pesimismus. Optimistický životní styl přece musí být plný zklamání a přeceňování. A taky pak vypadáte jak na drogách.

Když nad tím tak přemýšlím, tak i naděje je jenom iluze. Věříte něčemu hrozně nepravděpodobnému, až přestáváte vnímat realitu a dokonce ji odmítáte. A pokud naděje umírá poslední, znamená to, že iluze jsou s námi po celý život. Věci a osoby si někdy přikreslujeme tak, aby pro nás byli o něco přijatelnějšími. Takže si za pomoci iluzí a představ upravujeme svět blíže svému ideálu.

Jenže. Když jste pesimista, věci vnímate s šedým snapchatovým filtrem. Ale bez psů. A protože jste zklamáni z života jako celku, menší zklamání, jež nás provází po celý život už ani tak nevnímate a aspoň můžete říct: Já jsem to říkal. A to je ale dost dobrý.

Náš život je jako kuře z KFC obalené v iluzích. Ehm, to nebylo moc poetické, ale snažil jsem se. Zkuste být realisti, ale to je fakt docela těžký, vidět všechno objektivně a nedbat moc na své vlastní názory a instinkty. Život je těžký. Bohu nedík (bohu knedlík).

Všichni tu umřeme

27. ledna 2017 v 16:35 | Cynické Povidlo |  Internetový bizár
Je mi líto, ale zbývá nám už jen měsíc života. Podle zcela věrohodného článku ze skvostného internetového bulváru eXtra.cz, o kterém jsem už mluvil, Zemi podle nějakýho ruskýho astronoma zasáhne obrovský meteorit. Přeživší potom vyhladí série vln Tsunami. Pomoc.

Aby toho nebylo málo, meteorit k nám údajně míří od bájné planety Nibiru na okraji naší sluneční soustavy. Náš milý pan Zacharovič ale touto konspirační teorií vyděsil nejednoho naivního člověka. Ti s hrůzou ve tváří vyhlíží osudný den, tedy 25. února. O něco důvěryhodnější NASA však říká, že Zemi meteorit mine o 50 milionů kilometrů. Takže jí můžeme vesele zamávat.

Kolik už do háje těhle konců světa bylo? Stejně si ho způsobíme sami, protože jsme idioti.

Problémy

27. ledna 2017 v 15:25 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Jídla tu není pro všechny, stejnětak štěstí a radosti je nedostatek. No, ale hlavně že problému je dost pro všechny. Od těch větších až po úplé banality. Všechny jsou ale nepříjemné.

V životě většiny z nás přijde moment, kdy bysme si nejradši zalezli do postele a už nikdy nevylezli. Ale jelikož to není tak úplně možné, musíme problémy řešit. Teda, měli bysme. Buďto můžeme problémy opravdu racinálně řešit, nebo jen čekat na následky a válet si šunky. Nebudu vám kecat, u mě je to většinou jasná volba.

Problémy jsou dnes nedílnou součástí našich životů. Neptejte se mě proč, já to nevymyslel. V průběhu lidského života se problémy většinou mění takto: Školní povinnosti, domácí povinnosti, vejška, práce, tuna nesplatitelných půjček, důchod, nespočetné bolesti, čekání na smrt. A mnoho, mnoho dalšího. Bohužel.

Drby

25. ledna 2017 v 20:55 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Lidi jsou svině. Ne všichni, ale obecně. Naprostá ignorace skleníkového efektu, potažmo globálního oteplování, nesnášenlivost, každodenní hloupé rozepře a, pozor, drby. A ty daly vzniknout i bulváru, což je další totální pitomost.

Proč lidi vlastně hážou na ostatní špínu? Asi je to baví. Proč? Nemám nejmenší tušení. Do háje, vždyť to je zvrácený mít potěšení z problémů druhejch, a ještě k tomu to se všema sdílet! A bulváry z toho dokonce udělaly byznys. A co je proboha tak zajímavýho na tom, jak má Ewa Farna povislý prsa? To jako lidi cítí potřebu si problémama druhejch kompenzovat svoje vlastní zmrvený životy? Kde to žijem? Na Zemi, bohužel.

Problém je v tom, že témata asi nikdy nedojdou. Dokud lidi i nadále úspěšně kazej svoje životy, nebo se jen ostatním lidem daří nacházet a zveličovat naprosté banality, zásoba drbů nikdy nedojde konce. Hele, vidělas, jakou má ta *sprosté slovo* kabelku? Vždyť jí vůbec neladí k botám! A koukni se na ně, takový hnusný tenisky! To je kráva, ty vole. A nejvtipnější na tom je, že jakmile se tahle kráva přiblíží, většinou její, ehm, "kamarádky" nasadí zase pomyslnou masku a pokračují v přetvářce.

Momentálně jsem zase out of moudra, tak se na nějaký běžte zeptat rodičů.

Účinná zbraň jménem pláč a její využití

24. ledna 2017 v 18:25 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Jelikož užívání skutečných zbraní je tak trochu ilegální, někteří z nás se rozhodli pro zbraň zcela jinou. Pláč. Nejvíc asi brečíme, když jsme fakt malí, ale jen někdo dokáže tuto schopnost shledat velice účinnou a rozhodne se ji používat i nadále.

Jedna věc se ale musí nechat. Pláč je fakt užitečnej. Můžete předstírat zranění nebo blížcí se smrt v tělocviku, obměkčit někoho, anebo získat to, co zrovna chcete. Ovšem, s tím posledním bodem to může být o něco složitější. Buď člověka totiž opravdu obměkčíte a on Vám vyhoví, nebo Vám zhnuseně vynadá za ufňukanost.

S ničím by se to nemělo přehánět. Ale s některými věcmi by se nemělo radši ani začínat. Já vím, že tohle všechno má spoustu výhod, ale pořád se brekem na veřejnosti můžete ztrapnit, protože společnost zkrátka neuznává veřejné projevy citů, nebo jen obelhat své přátele, a ti kdyby to zjistili, tak asi nadšení úlně nebudou.

Prostě zbytečně nebulte, konec.

Jeden chybný krok, pro všechny je šok

23. ledna 2017 v 20:56 | Cynické Povidlo |  Téma týdne
Omlouvám se za ta rýmovana zvěrstva, jichž jsem se dopustil. Prostě mě to napadlo a já to musel napsat. Nicméně to není tématem tohohle článku.

Víte, na provinění je zvláštní to, že stejná chyba v jiné situaci, může zbůsibit mnohem jiné a horší škody, než když to samé uděláte za jiných okolností. Třeba když vystřelíte ze zbraně a někoho trefíte, jste vrah. Když ale trefíte terč, jste frajer. Chápete? Nebo když hodíte míč vysokou rychlostí, někdo Vám tam vběhne a Vy ho trefíte, samozřejmě za to můžete. Hrozný.

Stejně je to ale zvláštní představa, že k něčemu velkému stačí tak málo. Jedna malá chyba může zabíjet, kazit všechno možný a nadělat takovejch problémů... Zkrátka jeden chybný krok.

Pojďme všichni skočit ze skály!

23. ledna 2017 v 17:35 | Cynické Povidlo |  Myšlenky
Jen tak mimochodem, to nebyla skutečná výzva. Jen další matoucí a nic neříkající nadpis. Ale abych nezdržoval, prozradím Vám, že teď budu chvíli žvanit o extrémních sportech.

Co všechno jsou vlastně extrémní sporty? Asi skákání s padákem, z útesu nebo z letadla a další věci, kde se můžete zabít. Všem se asi líbí představa smrti, při které Vás na první pohled jen málokdo identifikuje. No nic. Ale stejně si lidé jako extrémní sporty představujéí asi ty obecně nebezpečné. Ale to je i hokej. A dokonce i váš protivník v šachách se může naštvat a majznout Vás po hlavě baseballovou pálkou.

A jak společnost extrémní sporty vnímá? Hodně mladých po tom šílí, a většina starých na to nadává, protože by si to taky rádi zkusili, ale nemůžou. Protože to za našich mladejch let... Heh. Stejně je podle mě je furt lepší skákat s padákem, nebo skákat 30 metrů do vzduchu s motorkou, než sedět, chlastat a kouřit, což je všeobecně obávám se o něco populárnější.

Moudro na závěr už žádný nemám, najděte si nějaký na netu.

Co mám dělat?

23. ledna 2017 v 17:08 | Cynické Povidlo |  Ostatní blbosti
Tohle nebude normální článek, jen se Vás chci zeptat na pár věcí.

1. Jaký můj článek se Vám zatím nejvíce líbil?
2. Jaká rubrika Vám přijde obsahově nejlepší?
3. V čem bych měl tak obecně pokračovat?
4. Co bych měl přidat a čeho se vyvarovat?
5. Jaký je nejlepší způsob sebevraždy?

Předem díky a nebojte se, na dnešek plánuju ještě jeden článek.

Dělám věci špatně?

22. ledna 2017 v 20:35 | Cynické Povidlo |  Myšlenky
Tak, napřed si asi musíme ujasnit, co je to vlastně dobře, a co špatně. Upřímně by mě překvapilo, kdyby opravdu něco takového existovalo. Chápejte, prostě, kdo o tomhle jako rozhoduje? Není dobře a špatně. To, co za to považujeme, jsou všechno jen lidské názory a domněnky.

Třeba nechápu způsob učení v některých předmětech. Například v matice. Když probíráme nové téma a máme v té dané kapitole nějaké úkoly, tak je všechny musíme dělat tou jednou jedinou metodou. Ale co když je tu jednodušší způsob? Ne. Děláš to blbě, pitomče! Ne, jen jednoduššeji, jelikož já mám mozek a nebojím se ho použít!


Stejně lidé většinou za špatné považují to, co se nějak vymyká řadové stejnotvárnosti. Ale věci dříve až nemyslitelné se dnes bohužel pomalu stávají normálními. RIP společnost.

Lenost a prokrastinace

21. ledna 2017 v 19:35 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Možná už Vás nudí, jak Vám tady káže nějakej magor se stupidnim jménem. Obávám se však, že je mi to úplně jedno a budu v tom vesele dál pokračovat. Svištíme na téma (mám takový dojem, že se mnou začíná být něco v nepořádku, vzhledem k té předchozí větě).

Když jsem se konečně dokopal k tomu, abych napsal nějaký článek, došlo mi, že bych možná měl vymyslet nějaké téma. Napadlo mě, že by to mohlo být něco, co opravdu důvěrně znám. Pokud nejste úplně pitomí, asi Vám už díky názvu došlo, že že se bude jednat o lenost a s ní někdy úzce spojenou prokrastinci.

Trocha té lenosti Vás rozhodně nezabije a menší šlofík, či nekontrolovatelný záchvat spánku určitě není důvodem k obavám. Samozřejmě, jen pokud nejste pilot anebo policista na křižovatce (čas na smích a představy plné smrti, což už ani tak vtipné není). Ale prokrastinace, to už může být problém. Třeba já si na pondělí musel koupit kružítko, abych měl čím, jak se tomu říká? Řekněme kroužit při testu. No, a teď už je po zavíračce, zítra je neděle, tudíž zavřeno a do nového pololetí mě asi přivítá koule z matiky. Ale jsou tu horší věci, co se můžou stát. Budete na sobě třeba sledovat znepokojivé příznaky, jako když vdechnete kočku, což způsobí prudký kašel. A než se dostanete k tomu, abyste jeli na pohotovost, bude už nejspíš pozdě a kočka Vám v žaludku naklade vajíčka. Měl bych si už asi jít fakt lehnout, nebo se to
ještě víc zvrhne.

Závist je všude

20. ledna 2017 v 18:45 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Když už se teda snažim vystupovat jako ten recesista, mohl bych zas jednou zkritizovat společnost nějakou tou formou podřadnýho humoru. Abych řekl pravdu, závidim lidem, co se umí vyjadřovat rozumně a společensky korektně. Yep. Závist je všude.

Všichni někomu něco závidíme. Slávu, postavu, rozum, lásku... a tak. To ale byly jen abstraktní věci. Narozdíl od toho třeba majetek už můžeme ukrást. Takže závist často vede ke krádežím a sporům. Teda, nevim, jak chcete někomu ukrást rozum. Nebudu zvažovat vraždu a následnou operaci. Radši.

Jak ale můžeme proti závisti bojovat? Po vyloučení všech alternativnívh cest obsahujících nalezení své aury nebo vnitřního světla, asi nijak. Můžeme třeba zatnout zuby a žít s tím do konce života. A nic dalšího kromě lobotomie a harakiri už mě bohužel nenapadá. No nic.

Dneska už článek asi nebude, jelikož se cítim jak po nějákym flámu a třeští mi hlava. Mír s váma, zdar.

Kam dál