Březen 2017

Je to jednoduché

19. března 2017 v 11:19 | Cynické Povidlo |  Téma týdne
Hm, všichni se vzbudí, ale Slunce nikde. Myslím, že je zcela jasné, co se stane. Lidi, kteří viděli předpověď počasí a čas, kdy má Slunce vyjít okamžitě s problémem seznámí sousedy. Síť drbů a spekulací pokryje celý svět. Jenže. Celé lidstvo si bude jen stěžovat a svádět na ostatní, nikdo se problém nepokusí vyřešit. Nezáleží na tom, zda se další den slunce objeví nebo ne. Na Zemi už nezbyde nikdo, kdo by se z toho mohl radovat. The end.

Oblíbenost a frajírci

12. března 2017 v 11:24 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Hele, chceš vidět, co umím? Je tu rozdíl mezi předváděním se a obyčejným...no, prostě něčím. Lidi, co mají potřebu se předvádět a frajeřit, si dost možná něco kompenzujou nebo jsou jenom hloupí a potřebují si vydobít pozornost. Stává se bohužel, že se jen tito lidé mohou normálně zařadit do kolektivu. Anebo dokonce můžeme najít celé skupiny těchto namyšlených šampónků. A tihle krutí rappeři pak často ostatním velmi specifickým způsobem "vyčítají", že nejsou jako oni.

Ale vysmívat se někomu vlastně za cokoliv je blbost. Naše tělo a mysl je naše volba. Je to jako náš názor, a ten se přece taky může svobodně vyjádřit. Jenže posměšky a urážky tvoří základ těchto komunit. Dřív jich ale byly jen malé skupinky, dnes se karta obrátila. Malé skupiny inteligentních lidí tonou v moři debilty.

Tenhle blog je vlastně jeden velký důkaz o tom, jak civilizace spšje k záhubě, za kterou si bude moci sama.

Tohle je vražda!

11. března 2017 v 13:08 | Cynické Povidlo |  Internetový bizár
Myslím, že moje dětství právě skončilo. Protože to, čeho jsou lidé schopní, by vás opravdu mohlo dohnat k slzám. Teď tématu. Nějací tři spratci v Jihlavě ukamenovali a zabili jednoho plameňáka v zoo, další dva zranili. A tohle vás odrovná; bylo jim 5, 6 a 8 let. Kde na tohle přišli? Policie je naštěstí dopadla. Ukázalo se, že za vraždu zvířete ani necítili žádnou zodpovědnost. Buď jsou psychopati, nebo jsou prostě blbí.

Zabít člověka se trestá, tak doufám, že stejně to bude i s vraždou bezmocného (a poměrně drahého) zvířete. A pak kdo je tu zvíře. Někdy si říkám, že lidstvo ani žádný meteorit nepotřebuje, klidně se zlikviduje se samo.

Stres a vnitřní aura

11. března 2017 v 11:29 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Protože stres jejednoznačně součást našich životů, lidé už jsou z něj pěkně zoufalí. A všichni si kladou jednu a tu samou otázku. Jak se ho mám sakra zbavit? Podle mě stejně žádný efektivní a jednoduchý způso není. To by na něho už dávno někdo přišel, no ne? Jediná možná cesta je likvidace stresoru, ale asi těžko uškrtíte učitele nebo jednoho z rodičů. Heh.

Pak jsou tu věci jako hudba nebo marihuana, které stres a problémy neničí, ale jen oddalují nebo vytlačují z mysli. Je to jako návštěva zábavního centra. Těch pár hodin vás vynese do nebes, a pak...jede se domů, následuje škola, povinnosti. A, světe div se, stres. Ta svině je všude.

Možná právě kvůli bezmoci v ohledu likvidace stresu se mnozí obrací na poněkud, eh, zvláštní metody. Meditace, nacházení svojí vnitřní aury, zářící světlo duše a blablabla. to fakt? Já nevim, ale nosit nějakej kus šutru v náprsní kapse mi přijde trochu divný. Musí se ale nechat, že meditace zvyšuje pravděpodobnost lucidního snění.

V životě je spousta snad neřešitelných problémů. Stres je rozhodně jedním z nich. A bojovat s ním musí každý svým individuálním způsobem. Já třeba než abych seděl v rohu, cucal si palec a rval si vlasy, tak si píšu na svůj stupidní blog o něčem, čemu vůbec nerozumím. To nedělejte, z lidí to dělá pitomce.

Není to čínský jídlo

9. března 2017 v 18:27 | Cynické Povidlo |  Téma týdne
Quo vadis. Ač to tak zní, není to jídlo. Můžete s tím ale frajeřit před kámošema, že umíte latinsky.

Kam kráčíš? Na tohle není vhodné říct něco jako: Nakoupit do Lidlu. Ok? Je to myšleno obrazně. Jo a taky je to kniha. Nebudu tu polemizovat o smyslu života a tak, jako vždycky to vemu laicky a z hlavy.

NIkdo z nás to neví, může jenom hádat. Takže sen stát se teoretickým fyzikem může být lehce přejet popelářským autem. Upřímně, mezi ty nejabsurdější sny patří profesionální sportovec, prezident nebo noční hlídač v muzeu květináčů.

Jenže primárně bychom se měli do háje snažit nebýt úplní pitomci. Svět by pak byl hezčí místo. Úplně cítím, jak se ze mě stává až moc potitivní jednorožec prdící duhu.

Vzor jako smysl života

9. března 2017 v 18:19 | Cynické Povidlo |  Tématické články
Je tu můj hvězdný comeback, ke kterému mě motivoval/a aoutor/ka blogu Tak nic. Takže díky za to, a jdem na to.

Snad každý má svůj vzor. Jenže je to vždycky dobrý? No, na rovinu, ne. Když chcete být jako váš celoživotní vzor, slepě ho následujete, tak vlastně už ani nemáte svobodnou vůli. Jako, je to vaše chyba.

Bacha, nebuďme zas blbí, je tu rozdíl mezi vzorem a hrdinou. Hrdina je prostě váš oblíbenec, jenže vzor jste opravdu schopni slepě následovat. Můžete mít rádi Jokera, ale řekl bych, že lidi nezabíjíte.

A teď k tomu prolbému. Lidi jsou horší a horší. To je sice hrozně smutný, ale bacha, aby se z vašeho největšího vzoru nestal feťák a magor. Prostě hodnoťte věci objektivně.

Nezaručuju pravidelnost článků, takže se nebojte mi dát vědět, jestli chcete, abych ve své tvorbě pokračoval. Čus.